Patchworkové rodiny: Kousky skládačky, které do sebe nemusí vždy zapadnout

Muž, žena, děti z předchozích vztahů – často ve střídavé péči. Tak dnes nejčastěji vypadají patchworkové rodiny, pojmenované podle ruční techniky, při níž se spojují různé kousky látek do jednoho celku. Právě takové spojování životů ale bývá náročné a vyžaduje čas, trpělivost i schopnost hledat kompromisy. Co prožívají rodiny, které se snaží fungovat v novém uspořádání? A s jakými výzvami se potýkají?

Když se rodiny skládají dohromady

Jiří a Julie spolu nedávno začali žít v jednom bytě. Julie má z předchozího vztahu dvě děti – Petra (16) a Klárku (12) – ve výhradní péči, jejich otec o děti nejeví zájem. Jiří vychovává tři dcery ve střídavé péči: Emu (16), Soňu (13) a Ninu (10). Ema jezdí k otci jen každý druhý víkend kvůli studiu mimo domov, mladší dvě dívky tráví u otce dva týdny v měsíci.

„Občas mi to připomíná hru ‚Škatulata, hejbejte se' nebo scény z filmu ‚Kulový blesk. '“ Všichni jsme neustále v pohybu a k tomu, abych se vyznal v tom, „kdo, kde, kdy a kam,“ potřebuji excelovou tabulku,“ přiznává Jiří. „S manželkou to zvládáme poměrně dobře, i když já mám asi o něco lepší vztahy s jejími dětmi než ona s mými dcerami. Vnímám, že Julie jejich příchod někdy bere jako narušení našeho zaběhaného rodinného života. Někdy je u nás spousta křiku a hluku, jindy uražené ticho. Oba se často cítíme unavení a stává se, že se pohádáme.“

Slaďování rodiny je dlouhodobý proces

Patchworkových rodin žije v Česku zhruba 9 %. Nejčastěji je tvoří muž, žena a děti z předchozích vztahů, obvykle ve střídavé péči. Podle rozsáhlého průzkumu pocitu bezpečí v rodinách od UNIQA a agentury NMS patří mezi skupiny nejvíce ohrožené psychickým napětím a konflikty. Jak potvrzuje i Kateřina Schmidová, vedoucí Rodičovské linky Sdružení Linky bezpečí, témata spojená s fungováním doplněných (patchworkových) rodin se na lince objevují poměrně často.

„Slaďování jednotlivých členů takové rodiny je dlouhý a někdy i strastiplný proces – a je nutné říct, že se ne vždy podaří. Nejčastějšími tématy, se kterými se na nás klienti obracejí, jsou vstup dětí či partnera do nové rodiny, její uspořádání, vztahy mezi dětmi a nevlastními rodiči nebo vztahy mezi nevlastními sourozenci,“ popisuje Kateřina Schmidová.

Podle průzkumu žije polovina patchworkových rodin bez finančních rezerv na nečekané výdaje a 13 % nemá stabilní bydlení, což jejich fungování dále komplikuje.

„Patchworkové rodiny vznikají jako reakce na proměňující se životní situace a stále častější rozvody. Naše data ukazují, že tyto rodiny řeší větší míru napětí a nejistoty, ať už jde o finance, bydlení nebo psychickou zátěž. O to důležitější je, aby měly podporu – ať už vzájemnou, odbornou nebo finanční. Rodinné vztahy se dnes skládají z mnoha různých kousků, které si hledají cestu k sobě, a my chceme být partnerem, který jim pomůže zajistit stabilitu,“ říká Rastislav Havran, generální ředitel UNIQA.

Děti „s kufříkem“ a citlivé vztahy

Patchworkové rodiny se často snaží dětem dopřát společné aktivity, přesto je u nich – podobně jako u neúplných rodin – nejtěžší vytvořit pocit bezpečného zázemí. Až 20 % těchto rodin se nejčastěji hádá kvůli dětem a v 9 % spolu někteří členové domácnosti nemluví – nejčastěji jde o děti a nevlastní rodiče.

„Po rozvodu, kdy si jeden nebo oba rodiče najdou nového partnera – často také s dětmi – je velmi důležité správné načasování vstupu dítěte nebo partnera do nové rodiny. Představte si dítě, které je krátce po rozvodu rodičů nuceno s kufříkem odejít s jedním z rodičů do domácnosti jeho nového partnera a začít žít podle jeho pravidel. Jak se asi musí cítit a jak to ovlivní jeho vztahy v nové rodině? Dítě potřebuje nejprve zpracovat rozvod a změny ve svém životě, a teprve pak je prostor jít dál. Záleží také na věku dítěte a na tom, jak zvládá změny. A také na tom, jak situaci ovlivňuje druhý biologický rodič,“ uvádí Kateřina Schmidová z Linky bezpečí.

Navíc dodává, že dítě nemá povinnost přijmout nevlastního rodiče: „Pokud si spolu postupně vytvoří dobrý vztah, je to dar. Z mé zkušenosti puberta tyto vztahy často ještě více komplikuje. Naopak někdy se stává, že děti přijmou nového partnera rodiče až v dospělosti, když už nežijí v rodině. Napětí může vznikat i mezi sourozenci, pokud mezi nimi nedojde k přijetí a vzájemnému respektu.“

Čas, trpělivost a otevřenost

Jaké kroky mohou pomoci rodiny stabilizovat a vztahy posílit? Podle Kateřiny Schmidové je zásadní dopřát sobě i dětem čas a prostor.

„Vztah se nevytváří ze dne na den a potřebuje přirozený vývoj. Nevlastní rodič by měl přijmout, že jeho vztah k nevlastnímu dítěti bude jiný než k vlastnímu. To neznamená, že je horší – je jednoduše odlišný a může mít svou vlastní kvalitu. Je dobré nesnažit se měnit všechny návyky a hodnoty dítěte. Smysl má ovlivňovat jen to, co se přímo dotýká společného soužití.“

Terapeutka dále vysvětluje, že role nevlastního rodiče je specifická:

„Nevlastní rodič by měl být k bonusovému dítěti autentický a laskavý, projevovat své emoce a dávat prostor i emocím dítěte. Nevlastní dítě nepotřebuje dalšího rodiče ani kamaráda, ale především přijetí, porozumění a stabilní dospělou autoritu, která mu poskytuje jistotu a respekt.“

A i když je cesta patchworkových rodin často složitá, může přinést mnoho dobrého.

„V patchworkových rodinách je důležité učit se respektovat odlišné postoje, otevřeně komunikovat a hledat pozitivní řešení problémů. To jsou dovednosti, které představují velkou devizu do budoucího života – jak pro děti, tak i pro dospělé,“ uzavírá K. Schmidová z Linky bezpečí.

Ačkoli data UNIQA a NMS ukazují, že patchworkové rodiny čelí častějším hádkám, napětí i nejistotě kolem financí či bydlení a patří mezi nejohroženější skupiny z hlediska psychického násilí, jednotlivé „kousky“ této rodinné skládačky do sebe podle terapeutů mohou časem zapadnout. Pokud členové rodiny respektují vzájemnou odlišnost, otevřeně spolu komunikují a dopřejí si čas, dokážou vytvořit stabilní celek i vztahy, které se postupně přirozeně upevňují.