Každá třetí žena v českých rodinách vnímá své duševní zdraví jako nejohroženější. Září jejich zátěž ještě zvyšuje

„Ženy častěji myslí na budoucnost rodiny a více si uvědomují možná finanční rizika pro domácnost. Zároveň však často nesou velkou část odpovědnosti za její každodenní fungování. Až 72 % žen přiznává, že by potřebovaly více času pro sebe, a 56 % vnímá péči o stárnoucí členy rodiny jako úkol, který leží hlavně na nich. Tato čísla ukazují, že péče o druhé má svou časovou, psychickou i finanční cenu – a velmi často ji platí hlavně ženy,“ říká Ganna Pidgorna, členka představenstva UNIQA pro lidské zdroje, značku a udržitelnost.

Mentální a emoční zátěž je často neviditelná

Práce, děti, škola, domácnost, zdraví, termíny nebo péče o stárnoucí rodiče. Řada žen zastává v rodině několik rolí současně a vedle samotných povinností nese také mentální zátěž spojenou s jejich plánováním a koordinací.

„V 21. století se žena stala nositelkou více rolí v rodině – manželky, matky, tajemnice, sekretářky, kuchařky nebo řidičky. Některé ženy se navíc starají nejen o své děti, ale také o stárnoucí rodiče. Fungují tak ‚sendvičově‘ a k tomu všemu přidávají ještě povinnosti v zaměstnání. Pokud na to žena zůstává sama nebo nemá s kým povinnosti sdílet, může být tato situace velmi zatěžující,“ vysvětluje psycholožka Eva Klimová.

Tato zátěž nemusí být na první pohled viditelná. Postupně se ale může projevit vyčerpáním, úzkostí, poruchami spánku nebo pocitem, že už je povinností příliš.

Ženy na podzim platí „účet za léto“

Právě září může podle psycholožky představovat jedno z náročnějších období roku. Po volnějším létě se rodiny během několika dní vracejí k rannímu vstávání, škole, práci, kroužkům, domácím úkolům a pevně daným termínům.

„Září je pro duševní zdraví žen v rodinách krizovým obdobím. Z volnějšího letního fungování se někdy velmi rychle přechází do plného pracovního tempa. Pro člověka, který koordinuje většinu rodinných povinností, může být tento přechod poměrně náročný. Na jedné straně se mnoho žen těší, že děti půjdou do školy, na druhé straně přichází další zátěž,“ říká Eva Klimová.

Vyšší podíl žen, které své duševní zdraví vnímají jako ohrožené, může mít podle ní ještě jedno vysvětlení. Ženy bývají ochotnější o psychických obtížích mluvit. „Častěji dokážou pojmenovat úzkost, vyčerpání či depresivní prožívání a vyhledat pomoc. I proto mohou samy sebe vnímat jako psychicky nejohroženějšího člena rodiny,“ doplňuje.

Psychologa vyhledala třetina žen. Pro polovinu zájemců je pomoc příliš drahá

Rodinné problémy už někdy řešilo s psychologem 27 % Čechů. Mezi ženami je to 33 %, mezi muži 21 %. Odborná pomoc ale není dostupná každému. Pro 51 % lidí, kteří by ji chtěli využít, představuje překážku její cena.

„Pokud 51 % zájemců považuje psychologickou pomoc za finančně nedostupnou, nelze hovořit pouze o neochotě vyhledat odborníka. Pro rodiny, které potřebují pravidelné konzultace, může jít o výdaj, který si jednoduše nemohou dovolit. Navíc je dostupnost psychologické pomoci ve veřejném systému stále velmi omezená,“ upozorňuje Eva Klimová.

Podpora rodin i tam, kde jejich vlastní síly nestačí

Na potřeby, které z průzkumu vycházejí, reaguje UNIQA také prostřednictvím svého nadačního fondu. Podporuje projekty zaměřené na duševní zdraví, rodiny v náročných životních situacích, péči o lidi odkázané na pomoc druhých i doprovázení lidí v závěru života a jejich blízkých.

„Rodina je pro většinu lidí prvním místem, kde hledají bezpečí a pomoc. Náš průzkum však zároveň ukazuje, jak velkou zátěž může péče o blízké pro rodinu znamenat – psychicky, časově i finančně. Proto chceme nejen rozumět tomu, čemu rodiny čelí, ale také pomáhat tam, kde už jejich vlastní síly nestačí. Prostřednictvím Nadačního fondu UNIQA podporujeme odbornou pomoc v oblasti duševního zdraví, péči o lidi odkázané na pomoc druhých i doprovázení lidí v závěru jejich života a jejich blízkých. Jde o různé životní situace, ale spojuje je jedno: člověk by v nich neměl zůstat bez podpory,“ konstatuje Ganna Pidgorna z UNIQA.