Série podcastů o smrti a umírání mluví o tom, o čem se u lůžka mlčí

04.06.2026

Péče o umírajícího je jednou z nejtěžších životních zkoušek. V každé čtvrté české rodině se někdo stará o blízkého, který potřebuje každodenní péči, a drtivá většina z nich (čtyři z pěti) ji zvládá bez odborné asistence. S cílem nabídnout oporu a narušit tabu, které toto citlivé téma obklopuje, představuje Nadační fond UNIQA sérii podcastů vytvořenou odborníky z Linky bezpečí a Cesty domů.

Téma smrti a umírání je pro každého velmi náročné. „V loňském roce ho s námi děti otevřely v 557 případech. Proto považujeme za velmi užitečné nabídnout jejich blízkým dospělým podporu, jak tyto situace společně lépe zvládat,“ říká Kateřina Lišková, vedoucí prevence Linky bezpečí.

To, že i samotná péče o odcházející bývá vyčerpávající, potvrzuje Pavel Duba, vedoucí podpůrných služeb Cesty domů a jeden z hostů podcastové série: „Je v pořádku cítit únavu nebo vztek. A je v pořádku nevědět, co dělat – pokud víte, kde odpovědi najít.“

Od vyřčení diagnózy až po sílu vzpomínek

Série podcastů O smrti a umírání se noří do hlubin emocí i praktických otázek, které doprovázejí závěr života. Témata mají záběr od toho, jak s umírajícím mluvit, až po to, kde si přejí dožít a jak si představují poslední rozloučení.

Ačkoli si dožít doma přeje až 70 % lidí, Anna Skořepová, poradkyně a koordinátorka poradny Cesty domů, připomíná, že žádná volba není univerzálně správná – důležité je hledat to, co si přeje sám člověk. Přání se přitom mohou v čase měnit.

Jak ale s umírajícím vůbec mluvit? Petra Černá, vedoucí sociálních služeb a poradkyně Cesty domů, nabádá k autenticitě a upozorňuje, že vzájemné „chránění" v rodině může připravit o drahocenný čas. „Stačí říct: ‚Nevím, co bych měl říct, ale chci být s tebou.' To samo o sobě otevírá prostor pro opravdové setkání,“ vysvětluje.

Když člověk zemře, přichází čas rozloučení – a to nelze přeskočit. Pavel Duba zdůrazňuje, že rozloučení nemusí mít podobu tradičního pohřbu. Může jít o výstup na horu, sázení stromu nebo setkání na oblíbeném místě. Zapojit do něj lze i děti. „Děti jsou silné. Často nemají obavy, které máme my dospělí – krásně to zvládnou," ujišťuje.

Na rozloučení navazuje truchlení, které bývá složitější, než si okolí připouští. Eliška Hronešová, poradenská pracovnice Cesty domů, upozorňuje, že zármutek má i fyzické projevy a může v sobě nést vztek i pocity viny. Pozůstalým nejvíce ubližuje ticho okolí – proto doporučuje jednoduchá, ale upřímná slova: „Je mi to líto, jsem tu pro tebe.“ Cílem truchlení přitom není zapomenout. „Jde o to naučit se s tou ztrátou nějak žít. A nemusí to být vždycky horší,“ dodává.

Potřeba podpory je obrovská a UNIQA ji vnímá

Ačkoli velká část rodin pečuje o své blízké z lásky a pocitu odpovědnosti, samotná dobrá vůle často nestačí. Chybí praktické rady – jak zvládnout hygienu na lůžku, co dělat, když nemocný odmítá jíst, jak používat pečovatelské pomůcky. Pečující si v těchto situacích často nevědí rady a v pětině případů péči o blízkého obětují i svou vlastní kariéru, jak vyplývá z Velkého průzkumu rodin UNIQA.

„Společným jmenovatelem projektů, které Nadační fond UNIQA podporuje, je praktická pomoc rodinám v náročných životních situacích – ať už jde o podporu duševního zdraví, dlouhodobou paliativní nebo hospicovou péči, zvládání ztráty a smutku, nebo navigaci systémem péče. Důležitým aspektem je pro nás odbornost a důvěryhodnost partnerů, kteří projekty realizují,“ vysvětluje Katarína Strýčková z Nadačního fondu UNIQA.

Nadační fond UNIQA realizuje cílené projekty s organizacemi Cesta domů a Fórum mobilních hospiců, které se zaměřují na zlepšení péče o umírající a jejich blízké. Díky této podpoře se daří rozvíjet webový portál umirani.cz, který slouží jako komplexní a ověřený zdroj informací o závěru života a paliativní péči. Portál zahrnuje průběžně aktualizovaný adresář téměř tisíce služeb po celé ČR a s denní návštěvností kolem 2 000 unikátních čtenářů potvrzuje svou nezastupitelnou roli. Praktické rady nabízí i příručka „Pečujeme v závěru života“ od nakladatelství Cesty domů. Kombinuje textové a obrazové návody s odkazy na pečovatelská videa dostupná online, čímž pomáhá rodinám s praktickými úkony péče o blízké v domácím prostředí.

Díky Nadačnímu fondu UNIQA se společně s Fórem mobilních hospiců rovněž podařilo zmapovat úroveň spolupráce konziliárních paliativních týmů v nemocnicích a mobilních hospiců, a ještě tak zvýšit povědomí o možnostech dožití doma a zlepšování paliativní péče ve prospěch pacientů.

Více informací najdete na:

www.umirani.cz | www.rodicovskalinka.cz

O Cestě domů

Cesta domů je přední česká organizace v oblasti paliativní a hospicové péče. Provozuje mobilní hospic, poradnu pro pečující a pozůstalé a odlehčovací a další podpůrné služby pro vážně nemocné a jejich rodiny.

O Lince bezpečí

Linka bezpečí poskytuje krizovou pomoc dětem a studentům do 26 let (v rámci služeb Linky bezpečí: 116 111 a www.linkabezpeci.cz) a dospělým (v rámci služeb Rodičovské linky: 606 021 021, www.rodicovskalinka.cz). Vedle přímé krizové intervence vydává vzdělávací a osvětové materiály, včetně podcastové série Na tenké Lince.

O Nadačním fondu UNIQA

Nadační fond UNIQA podporuje projekty zaměřené na pomoc rodinám v náročných životních situacích, duševním zdraví, paliativní péči a péči o pozůstalé.

Přehled dílů podcastové série O smrti a umírání (připravené Linkou bezpečí pro Nadační fond UNIQA):

Kde chci zemřít: Tento díl zkoumá preference lidí ohledně místa, kde si přejí zemřít, a odhaluje, že za volbou "doma" často stojí pocit bezpečí a jistoty. Zdůrazňuje význam otevřené komunikace o přáních na konci života a roli paliativní péče v zajištění důstojného odcházení.

PhDr. Anna Skořepová: Poradkyně a koordinátorka poradny Cesty domů. Její expertiza spočívá v oblasti paliativní péče a poradenství ohledně volby místa umírání.

Ztráta jako univerzální zkušenost: Epizoda definuje ztrátu jako univerzální, avšak hluboce osobní zkušenost, která se projevuje fyzickými i psychickými obtížemi včetně vzteku a viny. Podtrhuje důležitost přímého pojmenování smrti a potřebu najít si naslouchající ucho pro dlouhodobé zpracování smutku.

Mgr. Eliška Hronešová: Poradenská pracovnice z Cesty domů. Má zkušenosti s provázením lidí prožívajících ztrátu a truchlení, zejména po úmrtí blízkého.

Rituály a rozloučení: Tento díl se zaměřuje na smysl rituálů a rozloučení v procesu truchlení, které pomáhají pozůstalým uzavřít kapitolu a jít dál. Vyzdvihuje různé formy rozloučení, které nemusí být jen tradiční pohřeb, a zdůrazňuje, že rituál má především dávat smysl těm, kteří zůstávají, včetně dětí.

Mgr. Pavel Duba: Vedoucí podpůrných služeb a psychosociální pracovník Cesty domů, působí také jako psychoterapeut se soukromou praxí. Jeho role zahrnuje provázení vážně nemocných i pozůstalých a expertizu na rituály a jejich význam.

Smrt z pohledu umírajícího: Pavel Duba přibližuje, jak se svět mění očima umírajícího člověka a s jakými fyzickými i psychickými výzvami se potýká. Upozorňuje na to, co je na konci života skutečně podstatné – vztahy a hodnoty – a jak paliativní péče může zmírnit utrpení a podpořit důstojné odcházení.

Jak být nablízku, než přijde konec: Epizoda radí, jak citlivě a autenticky komunikovat s vážně nemocnými, aniž bychom je přetěžovali, a zdůrazňuje význam připustit si vlastní nejistotu. Rozebírá právo nemocného na informace a rozhodování o péči a radí, jak efektivně spolupracovat s lékaři a paliativními týmy.

Mgr. Petra Černá: Vedoucí sociálních služeb a poradkyně Cesty domů. Poskytuje poradenství ohledně komunikace s vážně nemocnými a práv na informace v závěru života.

Truchlení dětí: Tento díl se věnuje specifickým projevům dětského truchlení a zdůrazňuje, že se nejedná o lineární proces, ale o cestu plnou oscilací. Podtrhuje potřebu pravdivé a věku přiměřené komunikace, stejně jako nutnost dát dětem prostor pro vyjádření všech emocí a zapojení do rituálů rozloučení.

Mgr. Sylvie Stretti: Psychoterapeutka a dlouholetá spolupracovnice Linky bezpečí, lektorka, a především ředitelka Sdružení Vigvam. Její specializací je truchlení dětí a podpora rodin po ztrátě.

Smrt spolužáka: Epizoda se zabývá krizovou situací úmrtí spolužáka ve školním prostředí a apeluje na školy, aby měly připravený krizový plán. Rozebírá proces komunikace s dětmi, různorodé reakce žáků a dlouhodobou podporu, kterou škola může poskytnout.

Mgr. Sylvie Stretti: Psychoterapeutka a ředitelka poradny Vigvam. Zaměřuje se na krizovou intervenci a podporu školního prostředí v případě úmrtí žáka.